O nás

Už je to opravdu tak a není to málo. Takovým skupinám, které dodnes hrají tolik a více let se myslím říká legenda. Ta naše malá legendička začala před 30-ti lety, v říjnu 1979.

Několik kamarádů, hudebních nadšenců, spolu v dávných dobách hrávalo v různých amatérských kapelách jako např. Revelation, Trilobit, Variace X, Akord ZSS. Výběr z těchto kapel vyzrál v garážové (teda sklepní) seskupení, které rozmetala základní vojenská služba. Zde se omlouvám mladším čtenářům za používání některých pro ně nesrozumitelných výrazů. A tehdy jsme se domluvili, že po vojně (na kterou jsme nešli souběžně) se všichni sejdeme a uděláme svou vlastní opravdovou kapelu.

A tak se stalo. V roce 1979 nás osud nebo prostě tehdejší doba svedla do zaměstnání v jedné fabrice, v Kablovce ve Velkém Meziříčí. Měli jsme chuť do hraní, neměli jsme zkušebnu, ozvučovací aparaturu, zřizovatele (zaštitující organizace) a přehrávky (povinná okresní zkouška nutná pro veřejné vystupování). Díky velkému nadšení a pochopení pro hudbu u jednoho vedoucího pracovníka jsme v Kablu našli zkušebnu a pro začátek nám půjčili zpěvové bedny Vermona – známé značky z NDR . Zřizovatelem se stal místní svaz mládeže (SSM). A zakládající členové? Mirek Nedoma, Zdeněk Chlouba, Miloš Makovský, Pepa Vokurka a Petr Voda.

Začali jsme zkoušet. Kromě kopírování převzatých hitů jsme se oproti jiným kapelám pustili do skládání vlastních skladeb. A to nám zůstalo i v dalších dobách a „Renovačka“ tímto byla proslulá. První dvě vystoupení jsme si odbyli na kablováckých akcích. Pak přišly první přehrávky ve Žďáře. Už jejich začátek byl „úspěšný“. Tehdejší kytary se po cestě ve studeném autě stále rozlaďovaly a tak jsme ladili a ladili. Okresní inspektor přes hudby Drdla na zatím neexistující skupinu pokřikoval: „Okamžitě začněte hrát, nebo vás zruším …!“ Prolezli jsme s odřenými slechy. Na kvalifikačním listu bylo psáno: „ Začínající skupina s převážně vlastní tvorbou, která působí poněkud jednotvárně. Celkový zvuk skupiny je nevyvážený (je třeba zvýraznit funkci klávesových nástrojů a kytary), je zapotřebí odstranit rytmickou nevyváženost. Komise doporučuje okresní hodnocení ve výši 50% s požadavkem rekvalifikace do jednoho roku od těchto přehrávek.“ O dva týdny později jsme vyhráli Okresní soutěž politické písně (ufff!).

Pak už se rozjely taneční zábavy a hrálo se každý týden. Později nebylo výjimkou, že se hrálo pro 700 až 900 návštěvníků. Samozřejmě docházelo i k personálním změnám. Jako první odešel z kapely Miloš Makovský a to hrát do Velké Bíteše. Po krátké době se rozhodl jít prezentovat vyvážený zvuk své kytary na profi dráhu do Brna, kde hrál se Synkopami a nakonec založil skupinu Taxi, ve které zpíval nějaký Jiří Zonyga. Miloše nám později nahradil Eda Rovenský z Velké Bíteše, kde roky hrál v různých kapelách a byl to žádaný multiinstrumentalista. Pro nás to byla velká posila – hudebně, zpěvem, skladatelsky i aranžemi. Není úmyslem vyjmenovávat ve článku o vzniku Renovace všechny hudebníky, techniky,bedňačky, ale rozhodně musím zmínit, že v době „zlaté éry“ kapely zde dlouho hrál Honza Kieč (poslední současný hráč), Vilda Souček a Leoš Chatrný. V kapele se také mihla jedna žena, zpěvačka Alena Šlapalová (Bednářová).

Nikdy nám nešlo o to jen odehrát zábavu, ale taky jak to bude znít. A proto snad více než jsme zkoušeli, tak jsme budovali a budovali zvukovou aparaturu. Nebylo to vůbec jednoduché. Domácí produkty firem Tesla, Delicia, Amati a dovozové Vermona vytoužený zvuk nezaručovaly, a proto jsme hledali v inzerátech a jezdili nakupovat kapitalistické, mnohdy i použité, komponenty a nástroje ke skupinám Citron, Turbo, Bacily, Futurum apod. České dřevo na výrobu reprobeden bylo dobré a další už bylo věcí dlouhodobého vývoje a zkoumání. Výsledkem byl u amatérské skupiny neobvykle dobrý zvuk.

Zpestřením zábav bývaly kontroly z okresu. Jestli kapela vystupuje kultivovaně, má jednotný úbor, hraje převážně český repertoár (ve kterém tehdy bylo těžké hledat), jestli nepropaguje západní styl apod. Když to tak všechno sečtu, tak ty dnešní mladé kapely ani nemůže bavit hrát.

To by asi k historii kapely stačilo. Nevím už, kdy skončila „zlatá éra“, ale určitě hodně skončilo nedobrovolným odchodem Edy Rovenského do hudebního nebe. Muzikanti tvrdí, že toto nebe existuje. Pokud je to pravda, tak Eda se tam má určitě moc dobře …

Každé významné výročí se má pořádně oslavit. 20-té výročí jsme slavili v hasičce a pozváni byli všichni průběžně nějak zúčastnění v kapele. Sešlo se asi 60 pamětníků. Promítalo se, pilo se a trochu i „džemovalo“. 25-té výročí proběhlo v Blues-baru. Pilo se a vzpomínalo na Edu. Akce s krycím názvem R-30 bude ale jiná. Řekli jsme si, že pít můžeme později a raději dáme lidem dárek. Vrátíme se na chvilku na taneční zábavu a zahrajeme jim pár starých, kdysi úspěšných fláků. Což jest výzva pro postarší bývalé návštěvníky a fanynky – neseďte doma na gauči a přijďte zavzpomínat. A vezměte s sebou své „děti“, ať vidí při čem se jejich rodiče bavili a seznamovali a mohou to konfrontovat s dnešní zábavou. Akce R-30 budou dvě. První z nich 17.10. v Netíně. Zábavu zahájí výtečná zábavovka Accort, pak hlavní bod večera Stará Renovace (tak se teď jmenuje stará Renovace) a dokončovat bude současná Renovace Rock. Renovace měla vždy hodně příznivců na bítešsku, proto druhá akce proběhne 31.10. ve Březí. Zde to rozproudí oblíbený Gamarock a další pořadí je jako v Netíně. Mediálním partnerem obou akcí je týdeník Velkomeziříčsko.

Renovace slaví 30-té výročí coby „živá“, tedy stále hrající kapela. A poděkování za existenci Renovace v dnešní době patří i současným členům, kterými jsou: Honza Kieč, Luďa Kyselý, Roman Příhoda, Vláďa Příhoda, Slávek Kazda , Zdeněk Chlouba a Jirka Halásek.

A protože bez zkoušení není muziky, i my jsme se o to po letech pokusili. Někteří nezavadili o nástroj až 17 let! Ale „Snad to vyjde“, jak jsme hrávali v jedné Edově písni. Uslyšíte více „edovek“ a samozřejmě jsme na něj při zkoušení vzpomínali. Tak čau, těší se vás abecedně Honza, Leoš, Mirek, Pepa, Vilda a Zdeněk.